Princezna Voršila dveře zimy otvírá

Měsíc říjen se přehoupl do své druhé poloviny a než se nadějeme, začnou padat první sněhové vločky. Zatím nás čekají ranní mlhy, déšť a plískanice. Podzimní den 21. říjen je v mnoha zemích spojován s křesťanskou světicí Voršilou (nebo také Uršulou, německy Ursulou) přibližně již od 10. století. Tato svatá panna a mučednice podle lidových pranostik na nás posílá zimu:
Když na Uršulu vítr duje, tuhou zimu ohlašuje.
Svatá Voršila jíní nasila.
Svatá Uršula perličky rozsela; ráno vstala, posbírala, ani jediné nenechala.
Jak den svaté Voršily začíná, tak se i zima končívá.

Kostely a kláštery, zasvěcené kultu svaté Voršily, se stavěly ve všech křesťanských zemích. Velkými stoupenci urozené princezny byli cisterciáci, kteří se snažili ze všech sil přesvědčit věřící o její existenci. Počátky cisterciáckého řádu jsou spojeny s jedním z nejvýznamnějších mužů raného středověku Bernardem z Clairvaux (1090 1153). Svatý Bernard z Clairvaux oslovil učence nejednoho století. Ke svému jménu získal řadu pochvalných přídomků, mezi nimiž byl i "arciotec evropského cítění" či "učitel, z něhož plyne med". S cisterciáckým řádem bývala pro mnohé chudé chlapce spojena možnost přístupu ke vzdělání.
A aby i dívky mohly získat nejzákladnější znalosti, ikdyž většinou ty se omezovaly na ryze ženské záležitosti, jako péče o rodinu, vaření, vedení domácnosti apod., byl v Itálii na základě kultu svaté Voršily založen ženský řád stejného jména; u nás známé řádové sestry Uršulinky či Voršilky.

Největší úcty se svatá Voršila těšila v 15. století a ani následující století na ni nezapomněla.
Italka osmapadesáti letá Angela Merici (1474 1540) po svém návratu z pouti ke Svatému hrobu v Palestině nejprve sedmnáct let vedla skupinu žen "Společnost sv. Voršily" (Compagnia di Sant'Orsola). Scházely se na jednání a na náboženskou praxi, ale společně nebydlely. Až 15. listopadu 1535 potvrdil papež Klement II. založení nového "Řádu svaté Voršily", jehož posláním bylo především umožnit vzdělání dívkám a současně pečovat o chudé a nemocné. Angela se stala v roce 1537 první představenou Řádu svaté Voršily nejslavnějšího křesťanského ženského řádu pro výchovu a vyučování jež byl po několik století směrodatným pro společný náboženský život žen evropských zemí.

 

 

O životě a osudu panny a mučednice svaté VoršilyUrsuly se dozvídáme pouze z legend.
Nejstarší z nich pochází z 9. století. Podle ní žila princezna Ursula (dcera krále Donauta z jihozápadní Anglie) někdy na přelomu 3. a 4. století a byla zaslíbena mladému princi, který se jmenoval Aetherius. Ten věnem dostal dnešní Bretaň ve Francii. Tady měl vybudovat nový domov pro sebe, svou ženu a družinu. Ursula měla za svým nastávajícím přijet společně s nevěstami družiníků až pro ně budou postaveny důstojné příbytky.
Podle legendy prý Ursulu na její cestě doprovázelo 11 tisíc panen. Společně s ursulou pluly do Bretaně na malé plachetnici. Bouře však zahnala loď od bretaňských břehů až do ústí řeky Rýna. Dívky veslovaly proti proudu, až se dostaly do dnešního Kolína nad Rýnem. Město však bylo obsazeno v té době Huny. Pohanští Hunové křesťanské panny zajali a nezacházeli s nimi právě vlídně...
Pro mimořádnou krásu byla Ursula vybrána za manželku krále Hunů. Odmítla ho a zhrzený král ji nechal zastřelit lukostřelci (pravděpodobně roku 383). Když byly zavražděny i ostatní Ursuliny družky, sestoupilo z nebe 11 tisíc andělů, kteří zahnali Huny na útěk. Křesťané prý potom mladé mučednice v Kolíně nad Rýnem pohřbili a nad jejich hrobem postavili kostel zasvěcený svaté Ursule.

Jiná verze legendy uvádí, že si měla Ursula vzít křesťanského prince Aetheria, který se měl na lodi i se svými lidmi vydat do Říma za Ursulou. Od císaře prý dostal za věrnost pozemek v Bretani, kde se chtěl usadit a založit novou vlast. Na zpáteční cestě se však Ursula a její družky dostaly se svou lodí do těžké bouře, byly zahnány k ústí Rýna a tam je přepadli a zavraždili Hunové.

Podle další legendy byla dcerou bretaňského vévody Maura. Ursulaodmítla otcem vybraného ženicha, složila slib čistoty a vydala se s 10 družkami jako poutnice do Říma. Cestou vyprávěla o křesťanské víře a všechny panny se po příchodu do Říma nechaly papežem pokřtít. Na zpáteční cestě byla Ursula i její panenská družina zavražděna Huny.
Jiná legenda říká, že při pobytu v Kolíně nad Rýnem  měla ursula sen, ve kterém jí bylo zvěstováno, že zde zemře mučednickou smrtí. V Římě o tom řekla papeži Cyriakovi a on se k její družině připojil, aby mohl také podstoupit mučednictví. Prý opravdu také v Kolíně pod rukama Hunů zahynul.

 

 

Kolínská legenda říká, že Ursula byla velice krásná britská princezna, která vyznávala křesťanskou víru. V té době bylo území nynější Anglie rozděleno na několik království, včetně Bretaně v Galii (Francii). Jejím otcem byla dojednána svatba s anglickým pohanským princem jménem Conan Meriado. Ursula si vymínila na otci tři roky odkladu svatby. V té době chtěla vykonat pouť do Říma k papeži, aby jí požehnal. Otec i ženich jí tedy dali lodě a ona s deseti družkami a s doprovodem se vydala přes moře na pevninu. Dopluli do Tile v ústí řeky Rýna a po něm dál do hlavního města Germánie křesťanského Kolína nad Rýnem. Zde měla Ursula sen, že její přání navštívit papeže bude korunováno mučednickým utrpením. Dál pluli do Basileje, pak přešli Alpy a došli do Říma. Zde je přijal papež Cyriakus, který jim všem požehnal. Pak se všichni vraceli zpět stejnou cestou. V Basileji je přijal biskup Pantalus a poté již opět na lodích vypluli po Rýnu ke Kolínu. Její ženich se svou družinou jí vyplul naproti a setkali se v městě Mohanu (Mainz), kde spolu navštívili zdejší dóm. Pak již společně vypluli ke Kolínu, který však v tu dobu obléhali pohanští Hunové. Ti přepadli lodě, panny pobili, i Conan byl zabit, jen krásnou Ursulu zajali. Hunský král Etzel si ji pro její krásu ponechal pro sebe a chtěl, aby mu byla po vůli. Když jej odmítla, vlastní rukou jí šípem probodl srdce. Kordula, jedna z panen, mající z Hunů hrůzu se v noci ukryla na lodi, ale následující ráno se dobrovolně vydala Hunům na mučednickou smrt. Když skonala tato poslední panna, sestoupilo na zem nebeské vojsko andělů a pobilo a vyhnalo Huny z Kolína. Od té doby je svatá pana Ursula patronkou toho města.

Na konci 10. století existuje již mnoho písemných forem této legendy. V jednom z dokumentů psaném ještě v latinském jazyce se poprvé nachází významný přídavek: Příběhy panny Korduly.
Od roku 1100 se ve vícero verzích legendy vyskytuje pasáž mající název: Passio Sanctarum undecim millium virginum“ – Marthyrium svatých 11000 panen.

Ve 12. století v Kolíně

Konečná verze legendy vznikla mezi lety 1263 a 1273, kdy Jacobus de Voragine sepsal spis „Legenda aurea“.

 

 

O vystavění kolínského kostela svaté Ursuly svědčí nalezený nápis z konce 4. nebo počátku 5. století. Jsou na něm zachyceny všechny historicky dochované informace o Voršile a jejích družkách. Na jižní straně choru kostela je pověšena tabule s nápisem, že kolínský občan zde dal znova zřídit kapli, kde "svaté panny prolily svou krev pro jméno Kristovo".
Když bylo v Kolíně nad Rýnem odkryto při zvětšování kolínské hradební zdi v 11. století veřejné pohřebiště, byly nalezené ostatky prohlášeny za svaté relikvie Voršily a 11 tisíc mučednic.
Avšak při odkrytí pohřebního pole nebylo toto ihned spojováno s legendou o Ursule. Při hledání, o čí kosti zde nalezené se může jednat byla z mnoha verzí přijata vize benediktinské věštkyně Elisabeth von Schönau z kláštera Schönau im Taunus, která kosterní nálezy přiřkla svaté Ursule a jejím pannám.

 

 

V takzvané zlaté komoře jsou dnes v kostele svaté Ursuly v Kolíně nad Rýnem stěny opatřeny relikviářovými výklenky a překryty lidskými ostatky. Domnělé pohřebiště mučednic tak na dlouhá léta uvedlo do oběhu řadu falešných ostatků a také spoustu smyšlených epitafů, které prý kdysi zdobily hroby umučených dívek. Náhrobní kaple svaté Ursuly je umístěna v severní příčné lodi kostela. Na černém mramorovém náhrobku spočívá spící alabastrová postava anglosaské princezny. V dolní části mohutné tumby je velkými otvory vidět gotický sarkofág. Za hlavním oltářem stojí schránka s Ursulininými ostatky.

V lidových zvycích v Kolíně nad Rýnem dlouhá staletí přežívali tzv. Ursuliny lodičky. O svátku svaté Ursuly se k jejímu hrobu konaly náboženské poutě a děti po Rýnu pouštěli ručně zhotovené lodičky s postavičkami panenské princezny a jejích družek.

 

 

V Praze je památce svaté Voršily zasvěcen nejeden klášter s kostelem, ale i jedna z ulic. Klášter voršilek nebo také uršulinek jak se jim u nás říkávalo, s kostelem svaté Voršily byly postaveny v barokním slohu v poslední čtvrtině 17. a počátkem 18. století. Dnes bychom areál našli na Národní třídě. Kostel svaté Voršily láká návštěvníky nejen architekturou, ale i bohatými nástěnnými freskami a oltářním obrazem Nanebevzetí Panny Marie od Petra Brandla a před kostelem stojící sousoší sv. Jana Nepomuckého od I.F.Platzera.

Se svatou Voršilou a jejími družkami se můžeme setkat i na Pražském hradě, kde v bazilice svatého Jiří visí ve střední lodi obraz "Umučení 11 000 křesťanských panen".


zpět na Rok na planetě Zemi

Zpět k Mostu ?

VEZA