Je to dnes již jen lakonická zpráva osmnáctého března 1965 kosmonaut Alexej Leonov opustil na 12 minut kosmickou loď Voschod 2 a stal se tak první osobou, která vstoupila do volného vesmírného prostoru.
Já (bohužel) patřím již mezi pamětníky, co zprávy o tom sledovali se zatajeným dechem u jediného černobílého programu Československé televize. Tehdy jsme se ale dozvídali jen o skvělém úspěchu, triumfu sovětské vědy a techniky. Copak o to, oni ti Rusové byli a jsou v tomto ohledu fakt dobří, jenže nikdy nesměli přiznat, že by došlo při "dobývání kosmu" k nějakým problémům či neúspěchům. Já si myslím, že kdybychom se tehdy dozvěděli, jak visel život Alexeje Leonova doslova na vlásku, nevážili bychom si ho o nic méně spíše naopak.
Kosmická loď Voschod byla modifikovaná loď Vostok, ve které vyletěl na oběžnou dráhu kolem Země Jurij Gagarin a po něm pět dalších. Byla schopná pojmout až tři kosmonauty, což byl případ mise Voschod 1. Tehdy, o rok dříve, se na oběžnou dráhu podívala trojice kosmonautů ve složení Vladimir Komarov (velitel letu), Konstantin Feoktistov (vědecký pracovník) a Boris Jegorov (lékař). Trojice byla v těsné kabině nacpaná doslova jako sardinky, takže si ani nemohli obléknout na cestu skafandry.
Hlavním cílem letu lodi Voschod 2 bylo uskutečnit první výstup člověka do volného kosmického prostoru. Protože při tom byly skafandry nutné, letěli tentokrát jen dva Pavel Běljajev (velitel) a Alexej Leonov (druhý pilot).
Další text a obrázky jsou převzaty z Wikipedie ...
Loď vážící 5 682 kg odstartovala z kosmodromu Bajkonur na území Kazachstánu 18. března 1965 ráno. Oba kosmonauti zůstali po celou dobu (26 hodin) trvání letu v skafandrech. K druhému poklopu lodi byla připevněna nafukovací přechodová kabina. Už při druhém obletu Země se Leonov s pomocí Běljajeva vystrojil pro výstup z lodě a přes přechodovou komoru vystoupil přivázán na 5 metrů dlouhém laně vně lodě a plul volně prostorem. Tyto výstupy byly později označeny EVA (ExtraVehicular Activity) a Leonov byl v jejich historii první. S pomocí lana a pohybů se snažil svůj let řídit sledován televizní a filmovací kamerou. Po 12 minutách se vrátil do kabiny.
Podle slov Leonova došlo k nafouknutí skafandru na míru větší než předpokládanou a proto se nemohl vrátit do kabiny jak bylo v plánu nohama napřed, ale hlavou napřed. Aby se mohl v přechodové komoře obrátit, tak musel využít všechnu sílu co měl. Bylo velké štěstí, že Leonov měl velmi dobrou fyzickou kondici. Jinak by tento nikdy necvičený manévr nezvládnul a do kabiny by se nedostal. V tom případě by musel Běljajev, dle cvičeného scénáře, dehermetizovat celou loď a Leonova zkusit vtáhnout do kabiny. Přistát bez Leonova by podle Leonových slov nikdy nezkusil. Leonov ono toto otočení vymyslel a zvládnul bez jakékoli konzultace s Běljajevem či pozemním centrem. Podle jeho slov neměl na toto čas, protože se blížil okamžik kdy Sojuz vejde do zemského stínu. (cca 34 minuty) Pro zajímavost: Leonov se musel v přechodové komoře otočit (musel zajistit důkladné zavření vnějšího uzávěru) což v v komoře, která je široká 120cm je u téměř neohybného skafandru dlouhého 1,9 m širokého 0,68 m opravdu obtížný úkol. Leonov vypotil 6 litrů potu. Tep měl 190 za minutu, ale dokázal to.
Problémy ale nekončily, při uzavření vnějšího průlezu došlo ke špatnému dosednutí poklopu a malou škvírou unikala vnitřní atmosféra. Systém podpory života na to reagoval zvýšeným vývinem kyslíku, takže hrozilo, že kosmonauti budou tak vysokou koncentrací čistého kyslíku poškozeni a zemřou stejně jako Valentin Bondarenko při výcviku. Nakonec pomohla náhoda. Po sedmi hodinách boje s nastalou situací kosmounati ve skafandrech usnuli. Ve spánku Leonov zavadil skafandrem o páku rozvodu kyslíku a tlak se rychle ještě zvýšil. Tímto tlakem došlo k utěsnění poklopu a životní podmínky se na lodi rychle vrátily do normálu.
Alexej Leonov byl i nadaný malíř takto viděl sám sebe při výstupu do kosmu
Během 17. obletu Země měl začít automaticky řízený sestup. Kvůli poruše automatiky převzal řízení Běljajev a podařilo se mu přistát i přes velké přetížení o jeden oběh později 19. března v 10 hodin dopoledne do zasněžené tajgy 180 km severozápadně od města Perm v RSFSR, tedy 2 000 km od plánovaného místa přistání. V místě bylo 25 °C a po ramena sněhu. Až večer kosmonauty nalezl první pátrací letoun a shodil jim teplé oblečení,které se ale zachytilo v koruně stromu, protože zde přistát kvůli stromům nemohl. Toto oblečení tedy nemohli kosmonauti použít. Podle vzpomínek Leonova se svlékli do naha. Vyždímali zpocené oblečení a zase ho oblékli. (Leonov měl po přistání ve skafandru po kolena potu). Noži odřezali pevné součásti skafandru. Obalili se kusy izolační tkaniny z vnitřního obložení kabiny. Použili také kusy popruhů z přistávacího padáku. Takto vybaveni se dokázali ve vnějším prostředí pohybovat a získat dřevo na oheň díky kterému se přes noc zahráli. Noc v mrazu přečkali, ráno k nim na lyžích dorazil záchranný oddíl, který na místě vybudoval malý srub ve kterém nad ohněm umístili velkou nádobu do které si Leonov s Běljajevem vlezli a pořádně vykoupali. Teprve třetí den se všichni na lyžích vydali do 9 km vzdáleného stanoviště k improvizované přistávací ploše vrtulníku. Aby zde vrtulník přistál bylo nutné vykácet větší množství stromů. Vrtulník je následně odvezl do města Perm.
Vlk Samotář (s použitím materiálu převzatého z Wikipedie)